Guest
z alba: Legendy, © 1995 Popron Music Supraphonline ► Text: Slečna Závist Ta dívka u oltáře, Co pohled tvůj teď váže, Skrýt závist zkouší Za vlastním bohatstvím. Má krásu moc i slávu, Přesto vidíš že se trápí, Když tvář zakrývá jí závoj Tkanej z černejch pavučin. Proč přišla takhle z rána A co si žádá u pána, Že svíčku drží v dlaních, Tiše obchod nabízí. “Bože vyslyš moje přání, Jak neřekneš svý ANO mi Tak ďáblu ruku podám, Když mi pomoc přislíbí...“ “No jen řekni dám ti to co chceš, Já věřím ty to dokážeš, Slib krví potvrdím Jen dej ať nikdo nemá víc. Mě pálí když je kdokoliv, S víc štěstím se vším cokoliv, Co zrovna nemám já, Radši ať sama nemám nic...“ Teď otáčí se s nevolí, Jak ďáblu podpis zabolí, Už do rysů jí kreslí Vrásky z duše šedivý. Pak konečně k nám promluví, Skřek havraní tu zakrouží A mezi námi hledá Svoji oběť vybírá. “Když ne mě radši nikomu A slova nejsou k ničemu...“ To slečna Závist vstoupila Zas do někoho z nás.
