Guest
I do not own this song. Artist: Silva nigra Album: Epocha Lyrics: Na Památku Vìcí Ztracených Ptám se jaké by to bylo kdysi, pred stovky, tisíci let? I dnes míjíme ta místa, aniz tusime, ze slapeme po kalendárích veku! Postav díte pred symboly starých, a tak bezelstne zacne hrát si. Chápajíce vnitrní rád tech krivek a car! Jako zrnko písku z pouste, v souznení s univerzem. Dnes jiz nikdo neryje kresby v jeskyních, není potreba naslouchat hlasu krajiny. Sudicky, vkodlaci, vodníci ci víly, jen v estrádách a bájích se ztrácí! Vynálezy tisku, stroju a elektriny, nastartovaly revoluci v lidském myslení. Uzavrely se brány do paralelních svetu, uz jen vyvolení cerpají s pameti zeme! Industrálni doba tak reálného sveta. Neveríce v to co si nemuzes osahat. Existenci vseho urcí vední obory. Vosková figurina je blíze a blíze ke slunci! V poutech mediálního sílenství, technický pokrok láme srdce krajiny. V iluzích vymýváme ým pokofením! Sám v sobe ztracen, hledám a nalézám, to materiálni sílenstvi. Jako nové evangelium nadaný recí, zvracím tu chorobnou písen. Klekni pred oltár a umri ve jménu globálního boha! Ptám se jaké to bylo kdysi Pred stovky, tisíce let? I dnes míjíme ta místa, aniz tusime, ze Slapeme po kalendárich veku!
