Guest
Boris Ratnikov LIDSKÉ PŘEDURČENÍ A nyní si pojďme trochu povídat o lidském předurčení. Všichni víme, že každý člověk na Zemi má svou vlastní misi. Je stejná pro všechny lidi, jen každý ji dosahuje různými způsoby. Rozpínání neboli expanze Vesmíru – to je úkol a mise každého člověka! Existují přirozené mechanizmy uvnitř Vesmíru, které mu brání ve smršťování a rozpínání. V hmotném Vesmíru tuto roli hrají černé a bílé díry. Do černé díry odchází vše nadbytečné a brání bublině vybuchnout a náhle se rozšířit. A bílé díry se transformují z černých děr tehdy, když se Vesmír začíná náhlé smršťovat, vhazováním do něj určité části hmoty. To se děje na úrovni fyzického Vesmíru. A na úrovni duchovního Vesmíru úlohu bílých děr, kterými přichází energie rozšiřující Boha, plní samotní lidé! Právě toto je mise každého člověka – rozšiřovat Boha, vytvářet pohyb a čas! My sami sobě tvoříme čas a žijeme v tomto námi vytvořeném čase! Jsme ztělesněním Boha! Každý člověk je bůh, který svým vlastním způsobem Vesmír vytváří! My jakoby do Vesmíru provádíme vibrace nebo energii, která Boha rozšiřuje! Člověk je mostem mezi duchovním a hmotným Vesmírem! Nyní přemýšlejte sami, když nás nazývají Božími otroky – ponižují tím nejen člověka, ale i samotného Tvůrce – samotného Boha, jelikož podle své povahy jsme stvořeni z Nejvyššího jako Jeho spolutvůrci! Nejsme v žádném případě otroci! Obraz otroka už sám o sobě rodí poníženého člověka a s ním lze zacházet jakkoli! Někam mizí jeho duch, hrdost atd. My jsme spolutvůrci, a to je potvrzeno! Fyzický život je předpokladem pro to, aby v nás mohl být uchováván materiál, který tuto jedinečnou energii vytváří. Tímto materiálem je Jeho Slovo. Pokud by člověk neměl tělo, pak by se Jeho Slovo – ona nejdrahocennější částice – rozptýlila, nic by nevytvořila, nic by nevpustila, nepřinesla do světa energii rozšíření, která je pro Vesmír tolik žádaná! K výrobě energie z atomu lidé potřebují nejsložitější jaderné elektrárny. K tomu, aby Jeho Slovo začalo generovat nutné vibrace, je zapotřebí tělesná schránka a zejména naše nejsložitější zařízení – mozek, který jako elektrárna štěpí atomy na energii. Používá se tady princip známé matrjošky – tělo, uvnitř kterého je duše, a uvnitř duše je pak Jeho Slovo! K rozšíření Vesmíru je potřebná naše představivost! Mozek, tedy náš rozum, vytváří myšlení. Duše vytváří vědomí, ve kterém může rozum existovat. Spojením hmotného principu, tedy rozumu a mentálních obrazů, a duchovního principu, tedy vědomí, se vnáší do světa formou představ podivuhodné vibrační energie. Člověk svými představami vytváří stále něco nového, díky čemu se Bůh a Vesmíry rozšiřují! Substance, z níž je Bůh složen – je pravděpodobnost nebo možnost, jinými slovy ji lze nazvat variantností. Je nutné pochopit, že je-li člověk v jednotě svého rozumu a ducha, pak prostřednictvím toho, co dělá, vstupuje do světa něco nového, tedy vzniká nová energie, která ve Vesmíru do té doby neexistovala, jako když vzduch vstupuje do měchů akordeonu. Není vůbec důležité, co člověk dělá – vždy by měl používat představivost, a je dokonce nutná! Tyto vibrace nového pronikají skrz člověka ve stejný okamžik do Vesmíru – ať je to píseň, text, jídlo, domov, komunikace, květina! Jestliže tyto hmotné věci získaly část lidské představivosti a s ní i část Jeho Slova – pak všechny jeho činy a věci získají duši! A co je nejdůležitější, bez ohledu na to, co děláme, ať již loupeme brambory, myjeme podlahu, někam jedeme atd., pokud to děláme s představivostí a do toho vkládáme svoji duši, pak se zrodí právě ta energie, která je potřebná pro rozšíření Boha, pro expanzi Vesmíru! Dělají-li lidé skvěle cokoliv – třeba něco uvaří, zpívají píseň, nebo píší poezii – dělají-li to s duší, pak tato rezonanční frekvence přirozeně přitahuje a vábí ostatní lidi, umožňujíce jim s tím rezonovat. A člověk, který dělá jakoukoli činnost s duší, stává se ladičkou pro ostatní! Proto vše, co chcete dělat, dokonce i jen to, že připravujete jídlo, a děláte to s duší, používáte u toho svoji představivost, pak vás budou vaši příbuzní, ochutnávající vaše jídlo, chválit a říkat: „Poslouchej, jak to děláš? To je tak chutné!“ A vy odpovíte: „Ale nijak, jen do své práce vkládám duši, to je vše.“ Proto vám radím. Chcete-li mít v životě štěstí a neustále k vám proudící tvůrčí energii, vkládejte do všeho svoji duši! Považujte i nepříjemnou práci nebo svoji aktivitu za trénink. To vám přinese příležitost zaměřit se na užitek pro sebe – na to, co opravdu potřebujete!
