Účinkují: Jiří Adamíra, František Smolík, Vlasta Jelínková, Libuše Havelková, Rudolf Pellar, Soběslav Sejk, Vladimír Švec, Bedřich Prokoš, Jana Drbohlavová, Karel Beníško, Josef Větrovec, Otomar Korbelář, Julie Charvátová, Miroslav Doležal, Čestmír Řanda, Zdeněk Ornest, Vladimír Leraus, Jaroslava Adamová, Josef Patočka, Josef Vinklář, Jaroslav Kepka, Ludmila Roubíková, Karel Hlušička a další Dramaturgie: Karel Gissübel Překlad: Jan Tomek Zvukový mistr: Radislav Nikodém Režie: Jiří Horčička Natočeno: v roce 1969 Povědomí o tom, že období bezpečí a prosperity netrvají věčně, měli naši předkové mnohem silnější než my. Smutnou zásluhu na tom jistě měly i morové rány, které v Evropě opakovaně decimovaly populaci až do 18. století. Jednou z významných epidemií černé smrti byl i velký londýnský mor v letech 1665–66, na který zahynulo na 100 000 z tehdejších 450–475 000 obyvatel města. Nákaza se do londýnských ulic rozšířila z doků, kam ji přivezly nizozemské lodě. Přes zimu se nemoc objevovala jen málo, ale s nástupem teplého jara a léta propukla epidemie v plné síle. Král Karel II. se svým dvorem město záhy opustil a to se proměnilo ve smrtící past především pro nejchudší obyvatele. Mrtvé neměl kdo pohřbívat Obraz lidského společenství vydaného postupné zkáze zachytil v rozhlasové hře Zpráva o moru v Londýně německý dramatik Gert Hofmann. Buduje ji jako mnohohlasou mozaiku složenou z výpovědí lidí, kteří popisují život ve městě – od prvních zpráv o nemoci, které magistrát zlehčoval, přes přibývající kříže na dveřích domů s nakaženými, až po neprodyšné uzavření města, kde bylo tolik mrtvých, že je neměl kdo pohřbívat.
Hide player controls
Hide resume playing