Guest
Ignát Herrmann měl mezi svými příbuznými nakladatele J. H. Pospíšila z Hradce Králové a jeho zetě Jana Ottu: jejich prostřednictvím vnikl cestou literárního podnikání do literatury. Autor vypráví o životě doktora Fausta. Povídka je součástí pověstí staré Prahy. Pan Ignát, ale přesně líčí, jak se vše mohlo odehrát. Doktor moc neprovozoval svou lékařskou praxy, a tak se brzy musel rozhodovat, jak a na čem doopravdy vydělá. Cesta k ďáblu byla pro něj to nejsnazší řešení. Pekelník mu předložil list k podepsání krví a sám kníže pekel mu dal dlouhý, zdraví život. Jen pár zásad se musel Faust dodržet. Nesměl se nikdy obracet k bohu, nesměl se nikdy oženit a nesměl cítit lásku. City vůbec Faustovi neměli příslušet, přes to se jimi nechal unášet. Začal žít bezstarostně. V roce 1876 se stal redaktorem humoristického časopisu Paleček, kde publikoval své první texty. Z autora soudniček a příležitostných textů se vypracoval ve spisovatele, jehož kvality dnes znovu objevujeme. Kromě beletrie psal Herrmann pod jménem Vavřinec Lebeda i divadelní kritiky, jež uveřejňoval v časopise Švanda dudák, který roku 1882 založil a sám redigoval. Jeho články parodovaly kritický odbornický žargon a vůbec svědčily o autorově jemném jazykovém citu, který činí jeho dílo dodnes čtenářsky přitažlivým. Ignát Herrmann byl ovšem také dobrým znalcem divadla, z čehož pravděpodobně pramení jeho parodická Historie o doktoru Faustovi. Toto okrajové dílko, jež vyšlo “roku tohoto“ , ilustrováno rytinami Josefa Mánesa, stylizované do podoby kalendářové historie, se od Goethova Fausta odráží, jeho půvab spočívá kromě jazyka i v jemném potýkání s německou literaturou.
