Guest
Mlád dvacet devět let a devět měsíců, dost starý hledět zpět do dětských střevíců, jsa příliš mlád, bych přezíral, co každý z vás má zásluh, jsa hluchý dost, bych předstíral, že spoléhám se na sluch, hovořím k váůst nedaleko dřepu a úsměv naruby a ústa plná střepů náhradou za zuby, mám oči, které nebrečí, byť nesmějí se smáti, mám kolena, jež neklečí, když má mi někdo dáti, tak možno žít.Já žvaním tu a tam a slova nechybí, však jistota ta tam a vládnou pochyby, je pofiderní poslání, jež odvahu mi vrací, a nedostatek vzdělání dnes nahrazuji prací, tak tomu s plným pupkem m&
